Autor Soňa Kolmanová

O autorovi

Jsem fanynkou přirozeného porodu, kontaktního rodičovství, seberozvoje, celoživotního vzdělávání, maminkou dvou dětí a Aspergerkou. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami Jsem terapeutkou primární terapie

Mluv se mnou, mami

Za jedno z nejnebezpečnějších přesvědčení považuji domněnku, že děti si období prenatálního období, porodu a prvních let života nepamatují. Kryje se tím nejedno hrubé zacházení s těmi nejzranitelnějšími. Mnohé by se změnilo už jen tím, kdybychom si připustili, že po celou dobu vývoje je přítomno vědomí.

Zranění z očekávání

Jaké by to asi bylo - být v míru sám se sebou? Jak bychom se potom chovali k našim dětem? Jak bychom se chovali k našim partnerům? Proč doopravdy po ostatních chceme to, co po nich chceme? Proč je nemůžeme nechat být tím, kým opravdu jsou? FOTO: Slávka Petříková

Ivana Megová: Ráda propojuji lidi

Mám ráda když na konci kurzu jsou si účastníci blízko a zažijí otevření srdce a také když v mezičase proteče hodně slz. Slzy pomáhají dostat se k sobě. Očišťují. Nejlepší pocit mám, když ve skupině vznikne láskyplné a přitom hluboké propojení.

Jsme jen lidi…

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: Přijetí myšlenky, že lidé jsou ve své podstatě zlí, mi přineslo větší klid.

První vteřiny po narození – zranění z odhalení

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: Lidé, kteří byli zraněni v této fázi porodu mohou mít problém s příchodem do nového kolektivu, trpět úzkostí z vystupování nebo mluvení na veřejnosti nebo silně reagovat, když přijdou do místnosti a pozornost je upřená jen na ně. Mohou se cítit nepřijatí, nevítaní, nemilováníhodní takoví jací jsou.

Hospitalizace s dítětem

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: Noc byla náročná, moc jsem nespala. Dopoledne nás přišla zkontrolovat jiná lékařka. A najednou jako bychom byli na úplně jiném místě. Začaly striktní příkazy. Kojení podle ní situaci zhoršovalo. Skončilo vysvětlování a začali jsme být problémoví pacienti.

Mé nevědomé mateřství

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: A nejspíš to budou ty nevědomé ranní komentáře, které je budou doprovázet po zbytek všech rán v jejich životě. „Maminka vždy říkala...“

Komplexní trauma – část 4.

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: Hledání bezpečí a stabilizace je kritická fáze procesu. Lidé s komplexním traumatem neví, jak se cítit bezpečně nebo stabilně. Přecházejí z bezpečí a stabilizace do vzpomínek a zpět. Bezpečí je zásadní pilíř zotavení se z traumatu.

Komplexní trauma – část 3.

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: Mluvení je nezbytné, ale je třeba vědět, že slova nejsou adekvátní. Ať už nakonec řeknou jakýkoliv příběh, není to celé. Ale mluvení je důležité pro uctění toho, co se doopravdy stalo. Mluvit o tom a nepředstírat.

Komplexní trauma – část 2.

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: Trauma lidi umlčuje, částečně proto, že neexistují slova, která by popsala daný prožitek. Trauma přináší emocionální temnotu, izolaci. Zastavuje to čas. Jsme tak ztraceni v tom, co se stalo, že nevidíme dopředu. Ztratili jsme naději. Jsou tři věci, které se musí udát, aby zvrátily trauma. Všechny tři se musí udát. Jedna nestačí. Mluvení, slzy a čas.