Autor Soňa Kolmanová

O autorovi

Jsem fanynkou přirozeného porodu, kontaktního rodičovství, seberozvoje, celoživotního vzdělávání, maminkou dvou dětí a Aspergerkou. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami Jsem terapeutkou primární terapie

Neodpustím!

Když mi někdo něco provede, snažím se zabránit tomu, aby se to mohlo zopakovat. Úsilí napřu do obrany a sebekontroly. A to je asi tak vše, co mohu aktivně udělat. Potom to nechá být.

Vím, jaké to je…

…mít pocit, že jsem někde v bezpečí a být nečekaně napadená. Stalo se mi to doma. Byl to pokus o znásilnění. Přestože jsem se bránila ze všech sil a celou dobu jasně křičela ne, dotáhl mě z obýváku do ložnice, kde mě hodil na postel, zalehl mě a snažil se mi zavřít pusu. Opakovaně tak...

Zdroje, zdroje, zdroje

"Rozvíjej zdroje...nejlépe zdroje vnitřní," byla jedna z nejlepších rad, které se mi v posledních letech dostalo.

Milosrdná Morana

Proto ve svém důsledku považuji Moranu za milosrdnou, protože ačkoliv její nástroje mohou být zdánlivě kruté, pomáhá nám zkrátit utrpení. Naslouchejme tedy pozorně, když k nám promlouvá Morana, protože ona nás miluje.

Radost ze změny

Kristýna pomáhá lidem měnit své životy. Má několik ověřených metod od individuálních sezení, přes rituály, skupinová setkání či změnové kuličky. Individuální sezení Chtěla jsem s ní udělat rozhovor, ale nakonec z toho bylo individuální sezení. 😀 Při odchodu mi bylo jasné: Ona to vážně dělá ze srdce. Byla jsem u ní přes tři hodiny a hodně mě...

Mluv se mnou, mami

Za jedno z nejnebezpečnějších přesvědčení považuji domněnku, že děti si období prenatálního období, porodu a prvních let života nepamatují. Kryje se tím nejedno hrubé zacházení s těmi nejzranitelnějšími. Mnohé by se změnilo už jen tím, kdybychom si připustili, že po celou dobu vývoje je přítomno vědomí.

Zranění z očekávání

Jaké by to asi bylo - být v míru sám se sebou? Jak bychom se potom chovali k našim dětem? Jak bychom se chovali k našim partnerům? Proč doopravdy po ostatních chceme to, co po nich chceme? Proč je nemůžeme nechat být tím, kým opravdu jsou? FOTO: Slávka Petříková

Ivana Megová: Ráda propojuji lidi

Mám ráda když na konci kurzu jsou si účastníci blízko a zažijí otevření srdce a také když v mezičase proteče hodně slz. Slzy pomáhají dostat se k sobě. Očišťují. Nejlepší pocit mám, když ve skupině vznikne láskyplné a přitom hluboké propojení.

Jsme jen lidi…

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: Přijetí myšlenky, že lidé jsou ve své podstatě zlí, mi přineslo větší klid.

První vteřiny po narození – zranění z odhalení

FOTO: Slávka Petříková ::::::::::::::::::::::::::::::::::: Lidé, kteří byli zraněni v této fázi porodu mohou mít problém s příchodem do nového kolektivu, trpět úzkostí z vystupování nebo mluvení na veřejnosti nebo silně reagovat, když přijdou do místnosti a pozornost je upřená jen na ně. Mohou se cítit nepřijatí, nevítaní, nemilováníhodní takoví jací jsou.