Běž na kranio!

„Běž na kranio!“ V té době už mi to Katka opakovala asi půl roku. Byla jsem dost zoufalá na to, abych to konečně zkusila. Netušila jsem, co mě čeká a svým způsobem se tam nic nedělo. Odcházela jsem odpočatá jako už roky ne. Šla jsem rovnou do práce a vnímala, že dokážu jasněji přemýšlet. Rozhodla jsem se chodit pravidelně.

V loňském roce jsem si na kraniu vybudovala slušnou závislost, ale naštěstí má terapeutka držela hranice a rozestupy mezi sezeními. Kromě pocitu, že se hodně zklidňuji jsem postupně začala vnímat vnitřní pocit bezpečí a klidu. Když jsem na kranio šla poprvé, tak jsem se bála zamčená sama v bytě. Časem jsem zjistila, že jsem v klidu. Zklidnila jsem se. Zklidnila jsem se natolik, že jsem vloni na podzim přespala sama venku. Což někteří komentovali slovy: „takže teď se cítíš bezpečně na nebezpečných místech.“ Pro mě je důležitý ten posun z paranoi k důvěře a za to může jednoznačně kranio.

Dlouho to u mě vypadalo, že jsem traumatizovaná. Je to dnes populární. Ale moje kranio terapeutka od začátku říkala, že zase tak traumatizovaná nejsem. „Já když něco udělám, tak mi vaše tělo odpoví. Je to dobré tělo. Silně traumatizovaní lidé vypadají jinak.“ Nechtěla jsem to slyšet, protože z mého subjektivního pohledu něco nefungovalo tak jak by mělo. Připadala jsem si vnitřně paralyzovaná.  

Spousta věcí se u mě zlepšila, až na schopnost komunikace a socializace. Vloni na podzim jsme se s mojí terapeutkou několikrát pohádaly. Ona tvrdila, že je to takto a já jsem důrazně odpovídala, že je to přesně naopak. Už mi to začínalo být natolik nepříjemné, že jsme zvažovala, jestli tam vůbec budu dál chodit. Jednou po ošetření poznamenala: „já jsem detektiv, já na to přijdu.“

Před Vánoci jsem shlédla video o ADHD. Poznala jsem se v tom. Byla jsem z toho naprosto unešená. Našla jsem spoustu praktických rad, jak si zorganizovat život s ADHD v dospělosti. K mému nemalému údivu jsem loňské Vánoce vše stihla. V celém mém životě se mi to nepovedlo. Svátky v klidu a míru. Senzace.

Mezi svátky jsem měla termín krania a říkám své terapeutce, že jsem měla nejkrásnější svátky v celém svém životě. Zjistila jsem totiž, že mám ADHD a vím, jak si s tím organizovat život. Byla jsem spokojená a vůbec jsem nevěděla, jestli ten den terapii potřebuji. A ona se na mě podívala, jakoby mi zafixovala pohled a říká: „to by si člověk sám diagnostikoval leccos, třeba autismus.“ Stále jsme se na sebe dívaly. Asi jsem nereagovala, tak se ke mně víc naklonila a s pohledem pořád upřeným důrazně dodala: „problémy s komunikací?“. Na to jsem přikývla.

Následovalo ošetření po kterém mi řekla, že se celý můj systém krásně sjednotil. Poprvé. Následujících deset dní jsem byla intenzivně s dětmi a asi jsem neměla čas se rozsypat. Když odjely k otci, začala jsem si vyhledávat informace a začalo to do sebe zapadat. A začal maraton vzpomínek a pláče. Bylo to naskládané jako korálky na niti.

Kranio (kranio-sakrální biodynamika) je jedna z nejjemnějších a zároveň nejefektivnějších metod, které znám. Kranio je má ideální představa prevence. Ve Švýcarsku je dokonce propláceno ze zdravotního pojištění. Přijde mi to mnohem smysluplnější než potom muset předepisovat antidepresiva nebo to doma řešit alkoholem, léky. A proto bych všem, kteří jen trochu chtějí a mohou doporučila: „běž na kranio!“

Soňa Kolmanová
Jsem fanynkou přirozeného porodu, kontaktního rodičovství, seberozvoje, celoživotního vzdělávání, maminkou dvou dětí a Aspergerkou. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami