Čitelnější

„Jste zodpovědní za to, abyste sdělovali své pocity a potřeby ostatním natolik jasně, že budou pochopeny.“ Když jsem tuto větu na jednom tanečním semináři slyšela, zamrazilo mě. Bojím se být naprosto jednoznačná a čitelná. Ráda bych, aby to ostatní pochopili, odhadli nebo udělali sami od sebe. Jednoznačnost vyžaduje abych na sebe převzala svůj díl zodpovědnosti a nezaručuje mi, že skutečně dostanu to, co chci a potřebuji. Probouzí to ve mě strach ze zranitelnosti i odmítnutí. Ale dělá to ve vztazích pořádek.

Musím se přiznat, že od doby, kdy jsem tuto zodpovědnost přijala, staly se mnohé nečekané proměny. Začala jsem pojmenovávat jak se cítím, když se děje tohle nebo támhleto. Vytáhla jsem i staré kostlivce a bez obviňování jsem vyjádřila, jak to na mě celé působí. K mému překvapení to bylo přijato, pochopeno, uznáno. Přineslo mi to velikou úlevu. Nikdy bych si nemyslela, že takto otevřeným přiznáním mé zranitelnosti mohu vyjít druhou stranou posílená a že se tím posune letitý konflikt, který celý pocházel z nedorozumění.

Miluju terapeutické metody, které pracují skrze tělo. Moje osobní zkušenost je, že to, co neprojde přes tělo, po mě většinou sklouzne a nijak se to nepromítne do mého reálného života. Kdežto když nechám své tělo, aby mi řeklo, jak na tom v tomto ohledu jsem, mám jistotu, že se vyjeví pravda. Tělo nelže. V ten moment, kdy lektorka řekla onu větu jsem jasně cítila, jak se stahuji a nejlépe i choulím. Nejraději bych ani nechtěla být vidět. V následném fyzickém cvičení jsem pak jasně cítila, jak se v tom kroutím a rozhodně nechci stát tváří tvář partnerovi.

Často se mi stává, že si v hlavě omílám svoji verzi toho jaká ta situace je a někdy si i myslím, že vím, jak by se to mělo řešit. Jen ta realita nějak pokulhává. Nejlepší, co znám je vrátit se zpět do těla. Být vědomím a myšlenkami jen u sebe, najít odvahu cítit co cítím a nejlépe jak v daném vztahu umím, to i vyjádřit. A potom se něco stane. Když jsem dobře v sobě, tak mé sdělení má kvalitu jasnosti, která je pro lidi kolem mnohem čitelnější, než když se jen stáhnu a mlčím 😀 Což je moje nejzazší obranná pozice, když se necítím bezpečně. A tam já se ocitám hodně rychle i jen na základě domněnky, že takové věci se nehodí říkat.

Tanec je jedna z metod, která mě opětovně vrací do těla a k mé vlastní pravdě. Tělo má jednu úžasnou schopnost, vnímá a vyjadřuje i věci, které ještě na rozumové úrovni nemám zpracované. Mé tělo je svým způsobem vždy o krok napřed a stále se od něj učím. Jestli je pro mě nějaký guru, tak je to tělo. A jestli je řeč, kterou bych se chtěla naučit, tak jedině řeč těla.

Na blížícím se tanečním workshopu se budeme vracet zpět k sobě domů do těla a necháme jej promluvit jasněji a čitelněji než kdy dříve. Budu se na vás těšit 🙂

Soňa

Soňa Kolmanová
Jsem terapeutkou primární terapie, spisovatelkou, matkou, fanynkou přirozeného porodu. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami EN: I am a fan of natural birth, attachment parenting and various therapies. I wrote a book Reborn
  • eBook zdarma