Ivana Megová: Ráda propojuji lidi

Letos v lednu jsem byla na oslavě úplňku v soukromém bytě. Organizátorka byla unavená a nedařilo se jí uspat děti. Chvíli jsme neformálně posedávaly v kruhu. I když tam bylo třicet kněžek, byla to Ivana Megová, která se s velikou chutí chopila šamanského bubnu a citlivého vedení večera. Když jsem ji viděla, říkala jsem si, tak vypadá čarodějka!

Ty jsi vystudovaná psycholožka, je to tak?

Téměř, ale prvně jsem vystudovala pedagogickou fakultu. Poté jsem dělala Pražskou psychoterapeutickou fakultu na Univerzitě volného času, kde jsem začala dělat psychoterapeutický výcvik. Následně jsem se dostala na dálkové studium psychologie, kde jsem došla do páťáku. Jenže v té době jsem se rozváděla. Studium jsem přerušila a už nedokončila. Asi i proto, že jsem se tenkrát vymaňovala z výkonnostního nastavení mého otce i manžela.

A se seberozvojem jsi začala během studia psychologie?

Kdysi na počátku 90. let jsem dělala jógu. Potom následovalo období spíše věděcké psychologie. A úplně jiná kapitola seberozvoje přišla s tantrou a šamanismem. Rozvod byl pro mě temným údolím mého života, kdy jsem si sáhla na depresi, i když byla neléčená. Taková ta temnota, samota, kdy se ti rozpadne svět. Možná, že člověk v krizi potřebuje nějaký čas, aby se uvnitř mohl přetvořit. Naštěstí jsem si celou dobu říkala, že nesmím skončit jako nějaká zatrpklá žena. Když neskočíš pod vlak, tak tě to časem vyvede. Ale bylo to až tak, že jsem uvažovala o sebevraždě, i když jsem žádné kroky k ní nečinila. Bylo to pekelné. Myslím, že když se ti to stane poprvé, tak je to hodně drsný. Díky této zkušenosti vím, jak jsou krize a sestupy do stínů důležité. Dostala jsem se o úroveň výš a začala jsem žít ještě šťastnější život než předtím. Začala jsem dělat tantru a to byl můj svět. Z 365 dní jsem byla 60 dní někde na workshopech a do toho jsem učila. Zažívala jsem v té době hodně euforie. A také mě začali oslovovat lidé, abych s nimi něco vedla. Neměla jsem v tomto ohledu ambice.

Jakým tématům se na svých workshopech věnuješ? Osobně se mi zdálo, že se hodně zaměřuješ na sexualitu.

To bude tím, že to bylo dlouhá léta tabu. Přitom je to neoddělitelnou součástí života ženy. Ale věnuji se tělu, duši, sexualitě, spojení ženy s přírodou a vyváženému vztahu s muži.

Já se ptám na sexualitu, protože vím, že máš workshop léčení joni.

To je moje asi nejvíc intimní záležitost. Ale já to dělám postupně. Znám to z vlastní zkušenosti, jak moc je důležitý pocit bezpečí. Zjistila jsem, že víkend je na tuto práci málo. U mně je to tak, že dva dny stmeluji tu skupinu a potom přecházím k něčemu intimnějšímu. Tam je tolik zranění, podle mne to rychleji nelze. Mám ve skupině jen ženy. Ze zkušenosti vím, že když to dělají muži, dochází k přenosům, ale od ženy je to takové pečující a možná by se dalo říct i mateřské.

Ivana Megová: Ráda propojuji lidi
www.zenskekruhy.cz

Ty vedeš i rituály, že?

Především svatby. Je tam nepřeberné množství možností. Jsou páry, které chtějí jen hand-fasting. Někdo se oddá předtím, někdo potom. Vedla jsem svatby s knězi. Forem je hodně. Bohužel kněžky nemohou v Česku oficiálně oddávat. Ale to víš, že jsem vedla i předporodní rituály, přípravu nevěsty, pojmenování dítěte. Je to spíše taková třešnička na dortu mých aktivit. Dělám to vždy na míru, aby to bylo i pro všechny zúčastněné. Někdy je to tanec mezi vejci.

Čím teď žiješ? Jaké téma tě baví?

První, co mě napadá je propojování ženského a mužského. Ženy na sobě udělaly hodně práce a muži v tom léta byli trochu ztracení. Najednou se nevědělo jaká je jejich role. A přitom když se pozvou do světa, kde se mluví o emocích, o tom, co zraňuje, o tom co těší, o těch hlubších prožitcích, tak to má i pro ně veliký přínos. Dnes už je vědomých mužů více a více a zjišťují, že to není nic proti nim, že to je pozvánka k vzájemnému spojení. Vzájemná tolerance, úcta a naslouchání je pro mne ideálem partnerských vztahů, ke kterému chci vést své klienty.

S čím se často potkáváš na svých kurzech pro ženy?

Hodně žen, i když s ním nemám osobní zkušenost, za mnou chodí s tématem bezdětnosti ve věku kolem čtyřicítky. Na druhé straně je zde evergreen – jak být matkou a nevyhořet. V oblasti sexuality se ženy do styku často nutí. Asi 90% žen na mých kurzech si myslí, že mají nedostatek touhy a libida. Přijedou na kurz a myslí si, že to tam spravíme. Tak to ale nefunguje. Často se ukáže, že se jen snaží vyhovět svým partnerům. A 10% žen to má přesně obráceně. Je dobré slyšet obě strany, léčí nás to všechny. V každé skupině se mi objeví jedna až dvě ženy, které byly zneužity nebo znásilněny. A to já mám malé skupinky do 15 osob. Domácího násilí je méně než sexuálního zneužívání. Přitom celá kampaň MeToo byla u nás obrácena proti obětem. Z poraden a terapeutických center víme, že v Česku je dohadem 7000 až 14000 znásilnění ročně. To ještě nezahrnuje zneužití a obtěžování.

Co tě těší?

Mám ráda když na konci kurzu jsou si účastníci blízko a zažijí otevření srdce a také když v mezičase proteče hodně slz. Slzy pomáhají dostat se k sobě. Očišťují. Nejlepší pocit mám, když ve skupině vznikne láskyplné a přitom hluboké propojení. To je to, co hledám já jako účastník, protože stále ráda jezdím na kurzy. Je důležité na sobě pořád pracovat a oživit si, jak se účastníci cítí. Už to nemám tak, že bych celý kurz prožívala jako velikou jízdu. Často si tam jedu pro jednu věc. Mám pocit, že jsem se narodila, abych propojovala lidi. A když se účastním kurzu, který je třeba i skvělý a já si tam něco zpracuji, ale není spojená skupina, něco důležitého mi tam chybí.

A jak se mohou lidi propojit s tebou?

Pokud se ještě neznáme, tak kontakty na mě jsou na www.zenskekruhy.cz

Děkuji za rozhovor i tvoji práci.

Soňa Kolmanová
Jsem fanynkou přirozeného porodu, kontaktního rodičovství, seberozvoje, celoživotního vzdělávání, maminkou dvou dětí a Aspergerkou. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami Jsem terapeutkou primární terapie
  • eBook zdarma