Komplexní trauma – část 3.

Komplexní trauma – část 1.

Komplexní trauma – část 2.

Mluvení

Když se někdo nevyjadřuje, je zlomený. Pravděpodobně zadržuje velké množství emocionálního napětí, které to způsobuje. Nebo nemluví o konkrétní události, protože pro ni nenachází slova. Nebo opakují ta samá slova stále dokola, ale nepřináší to úlevu. Mluvení je nezbytné, ale je třeba vědět, že slova nejsou adekvátní. Ať už nakonec řeknou jakýkoliv příběh, není to celé. Ale mluvení je důležité pro uctění toho, co se doopravdy stalo. Mluvit o tom a nepředstírat. Vyjádřit jaký to mělo dopad na člověka. Když mlčíme o jejich zkušenosti, neprojevujeme dostatečnou úctu obětem.

Mluvením říkáme: “jsem tady, jsem naživu”. Pro chronicky traumatizované lidi je to neuvěřitelné prohlášení. “To, co se mi stalo bylo špatné, ale já nejsem špatná. Jsem tím poškozená. Je zapotřebí spravedlnost, ale i péče o mé zlomené srdce.” Zpočátku jsou někteří lidé tak ochromení, že nemohou mluvit. Někteří jen brečí, sténají nebo se kolébají. Jiné poprosím, aby mi svůj příběh namalovali nebo zatančili. A poté jim pomáhám pojmenovat to, co vytvořili. Jindy je třeba s nimi sedět v tichu, aby nebyli v temnotě sami. Slova nakonec přijdou. Dává sílu moci to vyslovit. Občas řeknu jedno slov a poprosím klienta, aby přikývl, jestli to vyjadřuje, jak se cítil. Kousek po kousku vám dávají útržky příběhu, který přichází ve fragmentech. A terapeut musí dát dohromady skládačku. Jde nám o sdělení pravdy.

Terapeut navrací důstojnost, protože je ochoten s nimi sedět a poslouchat. Mají možnost volby v tom, co chtějí říci, kdy to chtějí říci a kdy skončí. Toto nezávisí na terapeutovi. Trauma je způsobené nucením. Proto když klienta nutíte mluvit, jen opakujete dynamiku traumatu. Ano, oni potřebují mluvit, ale pokud to udělají pod tlakem, tak jim to bude připomínat násilníka. Nespravedlnost a bezpráví učí lhaní, učí, že jsme bezcenní a nezáleží na nás. Léčením je říkat pravdu. To navrací důstojnost. Násilí a zneužívání nás odpojuje od vztahů, jsme osamělí a nemyslí se na nás. Vyslovení traumatické zkušenosti vytváří prostor pro pečující spojení sama se sebou.

Slzy

Mimo mluvení jsou třeba i slzy. Čelit ztrátám přináší nesmírný smutek. Většina obětí se nejvíce bojí dotknout se pocitů žalu a lítosti. Řeknou vám příběh jako robot. “Jen po mně nechtějte, abych mluvil o tom, jak se cítím.” Myslí si, že když začnou smutnit, nikdy nepřestanou. Pocity strachu, smutku, studu, zoufalství, vzteku. Jsou to silné emoce, které je těžké prožívat a tito lidé se neumí regulovat, takže snadno dojde k zahlcení. Ale pocity je třeba vyjádřit, protože říkají příběh stejně jako slova. Součástí příběhu je dopad, který to na člověka mělo. Vyjádřit to, co si přejete, aby se nikdy nestalo, představuje ohromnou odvahu. Mnoho lidí to nezvládne samo a ani by se o to neměli pokoušet. Je třeba bezpečné spojení s moudrou, pečující a trpělivou osobou, aby měli odvahu čelit pravdě. Terapeuté by si měli dát pozor, aby se nesnažili opravit to, co je před nimi jen proto, aby se cítili lépe, když se s těmi pocity necítíme pohodlně nebo se jich přímo bojíme.

Čas

Nad časem nemáme kontrolu. Když chceme aby běžel rychle, utíká pomalu a naopak. Nemůžeme se vrátit a zvrátit to, co se tenkrát stalo. To zůstává. Co uděláme dnes, zůstává také. Čas sám o sobě rány nehojí. Některá zranění se v čase zhoršují. Aby čas léčil, musí být zahrnuto i mluvení a slzy. Musíme si uvědomit, že komplexní trauma obsahuje hodně bolesti a svým klientům často opakuji – kousek po kousku. Podívejme se na tuto část a poté pojďme vybudovat nějaké vyživující dovednosti. Zabere to více času, ale zabrání se tím zahlcení. A zahlcení je jedním důležitým faktorem vzniku traumatu. Čas je dobré použít na naučení je novému způsobu života. Můžete mít klientku, která najednou řekne velikou část příběhu, ale po terapii se pořeže. To není dobrá práce. Takže ji v mezičase učíte, jak se může sama zklidnit pomocí dechu. A pro některé klienty s komplexním traumatem to bude poprvé, kdy se jejich tělo zklidní. Využíváme tedy čas k tomu, abychom je naučili starat se o sebe a důsledně je k tomu vedli. Důležité jsou hranice mezi terapeutem a klientem, protože ty byly během traumatu překročeny. Jste tam s nimi, učíte je nové dovednosti, ale vedete je k samostatnosti.

Pokračování: Komplexní trauma – část 4.

Překlad přednášky Diane Langberg

Soňa Kolmanová
Jsem fanynkou přirozeného porodu, kontaktního rodičovství, seberozvoje, celoživotního vzdělávání, maminkou dvou dětí a Aspergerkou. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami Jsem terapeutkou primární terapie
  • eBook zdarma