Mám strach

Dnes odpoledne jsem si konečně přiznala, že mám strach a dovolila si to cítit v těle. Klepaly se mi kolena. Šla jsem se s tím na chvilku projít do parku a vyjmenovávala si, čeho všeho se v souvislosti s koronavirem bojím. Hodně se mi ulevilo.

Asi všichni, kteří četli moji knihu ví, že nejsem žádná hrdinka. Strach a úzkosti jsou běžnou součástí mého života. A ze všech strachů mi přijde nejhorší ten nepřiznaný. Jak už to tak bývá, vadily mi nějaké posty na facebooku natolik, že mě to včera vedlo k reakci a dnes konečně k sebereflexi.

Začala jsem se bát, když jsem viděla video, kde stojící člověk spadl na ulici a nedokázal si ani dát ruce před sebe. Ale šla jsem ten večer na karaoke a asi jsem se z toho vyzpívala.

Nesnáším i ty záběry na kterých se měří teplota. Vypadá to trochu jako pistole a když to přikládají lidem k hlavě…fuj, brrr, ble. Nebo záběry jak násilím táhnou někoho do karantény. Či jak dron říká „nasaď si masku“. Děsí mě, že ani na prvním místě, kde byla karanténa vyhlášena ještě není odvolána. Znervózňuje mě, že Čína není dostatečně transparentní a kdo ví, jaké by byly řádně vedené statistiky.

Nemám ani tak strach z nemoci samotné, jako ze společenských dopadů, které to může mít. I jen představa, že je někdo v karanténě dva týdny…asi jsem nikdy nebyla tak dlouho doma…sama…bez možnosti jít si alespoň na procházku. V lepším případě si to představuji jako nudu. Ale měsíc v malém bytě, jako většina obyvatel Wuhanu?

Neskutečně mě vytáčí to srovnávání s chřipkou. Možná mi vadí, že můj strach někdo zlehčuje. Na BBC vyšel článek, že v tomto týdnu čínské továrny jely na 60 až 70% své kapacity kvůli koronaviru. Pochybuji, že v Číně tak dbají na doléčení „chřipky s lehkým průběhem“ a kvůli tomu nevyřizují objednávky netrpělivých zahraničních klientů. Už jen to, že se rozhodli pro největší karanténu v dějinách lidstva je „zajímavý“ krok. Mnoha lidem tak zhatili jedinou šanci jak se jednou za rok sejít s příbuznými. A tohle všechno kvůli něčemu triviálnějšímu než je chřipka? Hmmm… Mně to hlava nebere.

Tady se asi děje něco většího. Vyhlášení karantény bylo velmi blízko konjunkci Pluta a Saturnu. To je veliká astrologická událost o které se dlouho přednášelo, debatovalo. Jestli je koronavirus a vše, co se pod jeho záminkou děje a bude dít, manifestací této konjunkce, tak se jedná o historickou událost, která v dějinách lidstva svým významem jisto jistě nezapadne.

Jedna z nejpozitivnější interpretací, které mě napadají je změna politického systému v Číně, který by mohl padnout pod tíhou tlaku vlastních občanů, nespokojených dodavatelů, ale i zahraniční veřejnosti. Co z toho všeho nakonec doopravdy bude dnes nikdo neví.

Je děsivé být na pokraji neznámého. Krásně to zachytil švédský dokument, kdy poslali 68 plavců na 10 metrů vysoký skokanský můstek. Když se na dívám na reakce lidí, kteří stojí na hraně a dívají se dolů, naprosto je chápu. Strach je univerzální. Strach má fyzické projevy a je dobré nebýt jen v hlavě a dát jim průchod.

Pro situaci, ve které jsme, neexistuje historický precedent. Nikdy jsme nebyli takto globálně propojení, spoluzávislí a zranitelní. A stejně do toho děsivého neznáma všichni společně půjdeme. Krok za krokem, den za dnem. Můj učitel astrologie Richard Stříbrný vždy zdůrazňuje, že „systém je živý“ a reaguje na to, jak pokročilí studenti jsme my. Všichni jej spoluvytváříme a máme možnost jej pozitivně ovlivnit.

Strach sám o sobě není ostuda. Se strachem nemá cenu bojovat, protože to vede pouze k falešné odvaze, spirituálnímu by-passu nebo odpojení. Strach nemizí ani když jej hodím na všechny ty okolo tím, že se budu jejich strachu vysmívat. Strach může být dobrým učitelem a rádcem, jen by neměl paralyzovat, což se mně celkem často děje. Nejlepší je ta fáze, kdy si konečně přiznám: „Mám strach.“ Začnu dýchat, vrátím se do těla, udělám, co udělat mohu a zbytek nechám osudu.

Soňa Kolmanová
Jsem terapeutkou, spisovatelkou, matkou, fanynkou přirozeného porodu. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami Jsem terapeutkou primární terapie

EN: I am a fan of natural birth, attachment parenting and various therapies. I wrote a book Reborn
  • eBook zdarma