Medzi nami

„V dokumentu jste viděli to nejlepší, co systém umí“, poznamenala režisérka Zuzana Limová po premiéře dokumentu Medzi nami, který zachycuje dění v Bratislavské porodnici. Trochu mi zatrne. „Nenatáčeli jsme žádný komplikovaný porod. Všichni aktéři nám dali písemný souhlas. Po odvysílání jsme čelili výhrůžkám. Jsme obviňováni z tendenčnosti. Také jsme ale obdrželi nespočet zpráv a dopisů od žen, které zde rodily. Reálné příběhy jsou výrazně horší než cokoliv, co jsme na kameru zachytili my.“

Jak je možné situaci řešit, zaznívá opakovaně z publika. Financování? Ženy znalé svých práv? Demonstrace? Osvěta zdravotníků? Nové kachličky? Domácí porody? Evropská unie? Nic nevyznívá dost přesvědčivě. A přitom bychom všichni rádi věděli, jak z toho ven. Jak docílit, aby těhotná žena vstupem do porodnice nepřišla o svá práva? Aby mohla spoluurčovat co se stane s jejím tělem, s jejím dítětem?

Neusínalo se mi dobře. Žiju si v sociální bublině. Studuji porodní trauma, ale s realitou jsem záměrně v kontaktu jen velmi málo. Je to vysilující. Během promítání jsem neplakala, nedivila se, ani se neptala proč. Takto to chodí. S porodem to má jen málo společného. Je to porodní kultura, tradice, zvyk, rutina.

Pravdou je, že by to celé šlo udělat důstojněji. Důstojnost je pro mě téma dokumentu Medzi nami. Jak je možné se zranitelnými ženami a dětmi zacházet? Kdy připustíme, že psychické zdraví je také zdraví? Jestliže se zdravotníci takto chovají před kamerou, jak se chovají k ženě bez doprovodu? Má vůbec někdo právo zfetovat těhotnou jen proto, že se příliš vyptává? V jakém stavu je dítě, jehož matka nemůže pod vlivem “léků” ani artikulovat? Má lékař právo proplesknout „hysterickou“ rodičku? Kolik lidí „musí“ vidět vagínu po porodu? Je v pořádku pokračovat v operaci, i když matka tvrdí, že jí nezabralo umrtvení?

Žena snese víc než člověk, praví klasik. Příroda k tomu jistě má své důvody. Přimlouvala bych se ovšem za lidské chování i k rodícím ženám a jejich dětem. Je dobře, že alespoň umělci ještě neztratili vnímavost a sílu nás na to upozorňovat. Velmi si vážím osobní odvahy režisérky. Mám radost z otevření společenské diskuze na toto závažné téma. Ať se dokumentu daří.