Mluv se mnou, mami

Za jedno z nejnebezpečnějších přesvědčení považuji domněnku, že děti si období prenatálního období, porodu a prvních let života nepamatují. Kryje se tím nejedno hrubé zacházení s těmi nejzranitelnějšími. Je pravda, že většina lidí má první vzpomínky až z období kdy jim bylo několik desítek měsíců. Na druhou stranu tento druh paměti není jediný způsob, jak naše tělo zaznamenává své prožitky.

Mnohé by se změnilo, kdybychom připustili, že po celou dobu vývoje je přítomno vědomí. O vědeckém vysvětlení nevím. Na druhou stranu je tolik lidí, kteří si na své prenatální zážitky snadno rozpomenou, že je těžké existenci vědomí v tomto období snadno zpochybnit. Já sama vycházím z předpokladu, že i kdyby u našich nejmenších vědomí přítomno nebylo (o tom pochybuji 😉 ), tak když se budu chovat jako že tam vědomí je, rozhodně tím nic nepokazím.

Ve své knize i eBooku jsem popisovala několik způsobů, jak jsme s našimi dětmi v prenatálním období komunikovali my. Přišlo mi to tak samozřejmé. Pamatuji si jeden večer, kdy jsme s Petrem potkali doma a on pozdravil jen mne. „A dítě nepozdravíš?“ ptala jsem se zmateně. Vlastně jsem to intuitivně dělala asi vždy. V průběhu studia na vysoké otěhotněla jedna spolužačka. Na dopolední přednášce jsem se jí o přestávce ptala: „A kam půjdete na oběd vy dva?“ Zmateně se otáčela, nebylo jí ihned jasné na koho dalšího ještě mluvím. Ve skutečnosti jsem takto komunikovala už se sestrou, která je o šest let mladší než já.

Pro mne osobně bylo snadné se s mými dětmi mluvit. Vše jsem jim v duchu vysvětlovala, omlouvala se za způsobené nepohodlí. Komunikace směrem k dětem mi šla, ale hodně jsem pochybovala o pravdivosti informací, které jsem vnímala jako odpovědi. Chtěla jsem mít jistotu. Nedokázala jsem naplno důvěřovat intuici. Ale ten pocit, že jsem s nimi v kontaktu a že reagují na to, co jim říkám, pro mě byl málem posvátný. Přála bych to všem maminkám a jejich dětem – být napojeni sami na sebe a nepotřebovat prostředníka.

Letos v únoru jsem měla tu čest prožít ještě jinou úroveň prenatální komunikace. Byla jsem na úvodním semináři k výcviku Kraniosakrální biodynamiky a měla jsem to štěstí, že jsem byla ve dvojici s těhotnou ženou. Z počátku ošetření, při kterém jsem se jí jen zlehka dotýkala na ramenou, jsem vnímala pouze kontakt s ní, ale poté se jasně zapojilo i miminko. Byla to pro mne neskutečná čest. Děti jsou podle mne velmi citlivé na čistotu záměru. Co nemyslíte poctivě, to neukecáte. Tento krásný zážitek mi o pár dní později připomněl i sen, ze kterého jsem se ráno probudila s myšlenou na prenatální komunikaci skrze meditaci.

Prenatální komunikace může znít jako nějaký ezo-úlet, ale dovolím si tvrdit, že to je hluboká potřeba všech rodících se bytostí. Máme zájem být v kontaktu s maminkou na níž záleží naše přežití. Na souhře matky a dítěte je postaven i přirozený porod. Vzájemné slaďování komunikace, schopnost spolu vyjít a vyjít si vstříc se hodí během porodu i v křehkých poporodních obdobích.

Z primárních terapií, které jsem viděla v rámci svého výcviku i praxe vím, jak moc děti po vzájemné komunikaci prahnou. Jen si to představte. Ti venku jednají o vás bez vás. Něco vám provedou a neomluví se. Jak byste se v takovémto vztahu cítili? Jak byste reagovali, až by od vás něco potřebovali? Proto mluvte i se svými nenarozenými dětmi. Jsem přesvědčená o to, že je to jen otázka uklidnění „racionální“ části, která si myslí, že to nemá cenu nebo smysl. Má to smysl!

O dětech je dobré uvažovat jako o partnerech. Ze svých pozorování se domnívám, že největší paseku do budoucna způsobují lži. Je to zvláštní, ale děti na nějaké úrovni vědí, jak to máte doopravdy. Pokud jste dozráli do bodu, kdy jste si přiznali chybu, řekněte to. Jste připraveni se za něco omluvit? Udělejte to. Ale vždy to dělejte upřímně a ze srdce, jinak je lepší i nepříjemná pravda, která by ovšem neměla mít za cíl ublížit.

Ale hlavně, mluvte se svými dětmi dlouho předtím, než se narodí. Má to smysl.

Soňa Kolmanová
Jsem fanynkou přirozeného porodu, kontaktního rodičovství, seberozvoje, celoživotního vzdělávání, maminkou dvou dětí a Aspergerkou. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami Jsem terapeutkou primární terapie
  • eBook zdarma