První vteřiny po narození – zranění z odhalení

V Brazílii se šíří trend, kdy císařský řez je oslavou pro desítky přihlížejících lidí. Ráda bych popsala své poznatky ze zkoumání prvotních otiskům. Ačkoliv to současná věda neumí zcela vysvětlit, po celou dobu těhotenství, porodu i raných fázích dětství, je přítomno vědomí. Jinými slovy, to, co se stane v průběhu porodu nebo těsně po něm, bude nějak zakódováno v nevědomí rodícího se člověka.

Moment příchodu na svět je velmi citlivý. Je v něm obrovský potenciál pro hluboká zranění. Necitlivá nebo odsuzující slova, ale dokonce i silné myšlenky a negativní emoce mají silný vliv na rodící se dítě.

Lidé, kteří byli zraněni v této fázi porodu mohou mít problém s příchodem do nového kolektivu, trpět úzkostí z vystupování nebo mluvení na veřejnosti nebo silně reagovat, když přijdou do místnosti a pozornost je upřená jen na ně. Mohou se cítit nepřijatí, nevítaní, nemilováníhodní takoví jací jsou. Představme si situaci, kdy rodiče chtějí (očekávají) holčičku, ale narodí se jim chlapeček. Nebo oba rodiče mají černé vlasy a dítě je trochu nečekaně blonďaté. U starších ročníků mohli být rodiče zaskočeni pohlavím dítěte a dokonce i dvojčaty. Variant, co může osoby přítomné u porodu zaskočit, je mnoho. Zjistit a ošetřit takováto zranění samozřejmě lze primární terapií, ale byla bych radši, kdyby s dětmi bylo zacházeno citlivě.

Dítě během porodu prodělává obrovský iniciační proces. V celém zbývajícím životě už neprojde tak rychlou, nevratnou a radikální změnou jako během porodu. Dítě přechází ze tmy na světlo, z vody na souš, z tiššího prostředí do hlučnějšího, je taženo hrubou silou (nedělejme si iluze, že císařský řez je pro dítě nebolestivý), dítě je v tuto chvíli navíc pod vlivem léků podaných matce, musí se poprvé samo nadechnout, je drženo cizíma rukama v rukavicích. A aby toho nebylo málo, v Brazílii na něj míří desítky telefonů a zkoumavě pozorují/soudí desítky párů očí. A všichni ti lidé jsou potenciálně i soudci nebo snad sudičky? Přitom dítě je maximálně zranitelné a v některých případech pravděpodobně i nahé. Chtěli byste být takto představeni celé rodině a všem přátelům?

Nebudu zakrývat, že tento způsob přivítání zdá se mi poněkud nešťastným… Je to vůči dítěti empatické? Představte si, že jste rodící se dítě? Co byste v této chvíli pro sebe chtěli?

I kdybych se měla řízením osudu narodit císařským řezem, tak bych pro sebe chtěla milující náruč maminky i tatínka, kontakt kůže na kůži, tlumená světla a kojení, přikrytí měkoučkým ručníkem. Přivítat bych se chtěla nejprve s těmi nejbližšími a teprve ve chvíli, kdy budu lépe adaptovaná bych poznávala další členy rodiny. Do té doby úplně postačí, když pro můj příchod budou mít otevřené srdce.

Ale možná to jiné děti mají jinak…

Tagy:
Soňa Kolmanová
Jsem fanynkou přirozeného porodu, kontaktního rodičovství, seberozvoje, celoživotního vzdělávání, maminkou dvou dětí a Aspergerkou. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami Jsem terapeutkou primární terapie
  • eBook zdarma