Rituál znovuobnovení slibu

„Pro holčičky (naše dcery) je to první veřejné vystoupení. Mají veliký den,“ říká Kristýna a nepřímo naznačuje, že  bychom na ně měly mít ohledy. Monika se ke mně nakloní a říká „nejen holky, vždyť pro nás je to také poprvé“. Myslí tím veřejné vystoupení v roli kněžky. Raději na to nemyslím. Musela bych utéct. Dům i zahrada je plná lidí, kteří přišli, aby viděli Kristýnu a Ondru jak si dvacet let od doby co spolu začali chodit, obnovili slib. Někdo tomu říká druhá svatba, ale mně to přijde mnohem obřadnější a dojemnější než jakákoliv svatba, které jsem se kdy účastnila. 

Začínáme malou zkouškou, aby všichni věděli kdy a jak nastupovat. Vyzkoušíme si i zapálení pochodní a doplníme praktické vybavení, které s Monikou budeme potřebovat. Kristýna má na zahradě rituální kruh, kde se vše bude odehrávat. Muži odchází do lesa, děti k babičce a my ženy se scházíme v obývacím pokoji. Pleteme pás do kterého vkládáme svá přání a požehnání a současně posloucháme historii jejich vztahu. Jsem za to vděčná. Je krásné slyšet jak to celé probíhalo, jakým čelili nástrahám a úskalím. Přichází muži a děti. Poté se přesouváme do patra a vzájemně si pomáháme do šatů, zdobíme si vlasy a v tichém kruhu na balkoně se ještě ladíme.

Už se stmívá a čekáme na zvon z nedalekého kostela. Muži a ženy jsou v oddělených kruzích. Vycházím s hořící pochodní v ruce a zapaluji oheň okolo posvátného kruhu. Monika očišťuje prostor vykuřovadlem. Za zvuku bubnů přichází muži a před kruhem se beze slov rozloučí s Ondrou. Jemné zvonky provází příchod žen, které před kruhem zanechají Kristýnu. Oba společně vstupují do kruhu. Dojemně si děkují za společně prožitá léta, děti, lásku…

S Monikou jim jako první přejeme a z džbánku přitom odléváme trochu vody do misky. Následují další gratulanti. Nejdojemnější pro mě bylo přání jejich dcery Terezky. Všechna požehnání v misce symbolicky promícháme a nalijeme do poháru, který Kristýna s Ondrou vypijí až do dna. Dostáváme souhlas a vytahujeme schovanou tyč, kterou si oba opřou o jamku na krku a na třetí nádech vykročí k sobě, čímž tyč společně ohnou. Propukne spontánní jásot a potlesk, zatímco se dva oslavenci v kruhu stále objímají. Holčičky rozmístěné po obvodu kruhu posbírají hořící louče a vytvoří s nimi špalír, kterým manželé projdou.

Začíná volná zábava, tančíme, hodujeme a bavíme se. Už je dávno tma. Nádherná letní noc jakoby páru také žehnala. Jsem vděčná, že jsem u toho mohla být. Bylo to dojemné a opravdové. Jsme si jistá, že se to dotklo srdcí přítomných lidí.

Když jsme se v září sjely na další kruh s našimi dcerami, bavily jsme se i o dojmech a zážitcích z rituálu. Kristýna už měla vytištěné fotky a říká: „ke mně se občas něco donese. Třeba Máťa (čtyřletý syn) říkal ‚moje maminka se z lásky oženila s mým tatínkem‘ Myslím, že to může mít větší dopad než jsem předpokládala“.

Kristýno, Ondro, kéž jste spolu šťastni.

Foto: Tamara Sofia Shmidt