Vnitřní mrcha

Dlouho jsem o ní nevěděla. Nerozuměla jsem tomu, proč na mě lidé někdy reagují dost znechuceným výrazem. Poprvé jsem ji měla možnost skutečně uvidět na jednom workshopu, kde nás poslali do lesa. Měli jsme si najít svůj strom. Něco mu darovat, pohladit nebo zazpívat píseň a poté jsme se z každé světové strany měli nacítit postupně na vnitřní holčičku, chlapečka, ženu a muže.

Mužská část se chovala přiměřeně věku, vstřícně a rozumě. Vnitřní holčička byla úplně zamrzlá a v podstatě jen zírala před sebe. Vnitřní žena byla neskutečná mrcha. Napadala mě u ní slovní spojení jako kudlanka nábožná a marná lásky snaha. Bylo to značně šokující zjištění. Nevěděla jsem, co s ní.

Šla jsem na setkání s několika přáteli tanečníky a své zjištění jsem s nimi sdílela. Upozornili mě na to, že o své vnitřní mrše mluvím, jako by mi nepatřila. Svěřila jsem se, že se její energie bojím a nevím, co s ní. Ráda bych ji nějak zklidnila. „A co když se potřebuješ vztekat? Možná potřebuješ ve svém životě něco zásadního změnit. Je to jako revoluce, na nějakou dobu jsou v ulicích barikády, lidé se zbraněmi v rukou, ale potom si to najde novou rovnováhu a zase je klid.“

Bála jsem se jí dál. Zdála se mi jako nekontrolovatelný živel. A já mám ráda věci pod kontrolou. Řekla jsem tehdy ještě svému manželovi, že definitivně končíme a na všechny jeho pokusy jsem měsíc vytrvale říkala ne. Napadl mě. Následovaly dva měsíce naprostého šílenství, kdy jsem měla problém vidět se s dětmi a neskutečně jsem se bála, že skončím v blázinci a už se odtud nikdy nedostanu. Což mi, mimo jiné předpovídal už několik měsíců před napadením. Chtěla jsem být hodná a mít klid.

Moc jsem se snažila působit příčetně. Byla jsem tři měsíce jen v práci nebo s dětmi. Styděla jsem se vidět kohokoliv, kdo mě znal delší dobu. Nakonec jsem se přihlásila na víkendový workshop, kde jsem nikoho neznala. Byli jsme domluvení, že mu děti předám v pátek v pět odpoledne.

Pět minut před domluvenou dobou předání mi zavolal, že mi dá dva tisíce, když si je bude moct převzít až v sobotu ráno. Jenže já jsem měla na workshop odvézt i další dvě ženy. Měly u mě být za půl hodiny. I kdybych jim okamžitě napsala, nestihly by se na workshop dostat včas. Začala jsem mu situaci vysvětlovat a prosit o pochopení, že jsem tři měsíce jen v práci nebo s dětmi, že to takto narychlo neumím vyřešit. Vzlykala jsem a prosila ho, aby si je vyzvedl, jak jsme se domluvili. Dostal ze mě přiznání, že na Skalce by děti v meditárně přespat mohly. Chytl mě za slovo a ukončil náš rozhovor s tím, že si je tedy vyzvedne v sobotu ráno a zavěsil.

Zhroutila jsem se na postel a nahlas vzlykala. Během pár vteřin to ovšem přešlo do neskutečného vzteku. Zvedlo mě to z postele a do zuřivého tance. Vzala jsem telefon a začala jsem velice jasně a rychle vysvětlovat, jaký bude můj další postup a poté jsem zařvala: „ty jsi skončil!“ Zavěsila jsem.

Za dvě minuty mi přišla zpráva, že si pro ně přijede. Na workshop jsem odjížděla úplně klidná a včas. V ten moment jsem pochopila, jak nesmírně důležitá ta energie je a postupně se naučila jí dát prostor. A i když bych tomu nikdy dřív nevěřila, tato energie umí situace z dlouhodobého hlediska zklidňovat. A čím víc byly dříve hranice vychýlené, tím je léčivější.

Moc ráda ji tančím. Je v tom neskutečná energie. Je to divoké, nespoutané, pravdivé, ostré jako žiletka. Časem jsem pochopila, že tato moje část má velice jasnou představu hranic. A když začnu být příliš shovívavá, je to právě moje vnitřní mrcha, která do toho nastoupí a nastolí rovnováhu.

I když o ní vím přes dva roky, stále ještě nevím o všech jejích aktivitách. Někdy říkám, že je rychlejší, než já. Mnohdy mě mrzí to, co provedla a jindy se ukáže, že dobře udělala. Stále pro mne není snadné přiznat, že i toto jsem já.

Asi před čtrnácti dny jsem se vzbudila a v rychlém sledu za sebou se mi ukázalo několik situací, kdy se ke mně muži zachovali dobře a já jsem nebyla schopná jim pozitivně odpovědět. Dokázala jsem to vidět a uznat svoji chybu. Ano, tuhle situaci jsem pokazila já. A tuhle a tamtu taky.

Stále se učím neodpovídat na zlé dobrým a na dobré zlým.

Soňa Kolmanová
Jsem terapeutkou, spisovatelkou, matkou, fanynkou přirozeného porodu. Napsala a vydala jsem knihu Znovuzrozená, eBook Co ti maminka neřekla a meditaci Mluv se mnou, mami Jsem terapeutkou primární terapie

EN: I am a fan of natural birth, attachment parenting and various therapies. I wrote a book Reborn
  • eBook zdarma